Speciální pedagožka Eva Matoušková v podcastu popisuje současnou praxi ve vzdělávání žáků se zrakovým postižením. Pavlína, studentka se zrakovým postižením, hovoří o své zkušenosti se základním, středním a vysokým školstvím.
Oproti ostatním žákům se specifickými vzdělávacími potřebami musí žáci se zrakovým postižením při své cestě vzdělávacím systémem čelit překážkám, souvisejícím nejen se specifičností jejich handicapu, ale i s nedostatečnou informovaností okolí a škol.
Podcast
Možnosti vzdělávání žáků a studentů se zrakovým postižením
Při rozhodování, kam umístit dítě se zrakovým postižením, mají rodiče na výběr z několika možností.
V České republice existují mateřské, základní a střední školy určené přímo pro děti a žáky s poruchami zraku, na kterých působí speciální pedagogové, odborníci na předměty speciálně pedagogické péče (u zrakově postižených se jedná kupříkladu o předměty práce s optickými pomůckami, nácvik psaní všemi deseti, výcvik prostorové orientace). V těchto školách jsou také k dispozici vhodné kompenzační pomůcky a vzhledem k menšímu počtu žáků ve třídě jsou žáci více vedeni k samostatnosti. Zásadní nevýhodou takto zaměřených škol je skutečnost, že se nacházejí pouze ve větších městech a pro žáka a rodiče to znamená v lepším případě dlouhé dojíždění, v horším internát již třeba od první třídy.
Výhodou normální školy je především běžný sociální kontakt s vrstevníky. Škola však obvykle nedisponuje vhodnými pomůckami a také, jak potvrzuje dlouholetá zkušenost Evy Matouškové, si ani učitelé, ani vedení školy mnohdy neví rady, jak k takovým žákům přistupovat a jak přesně by jejich výuka měla probíhat. Zda žák se zrakovým postižením běžnou školu zvládne, je vždy individuální, záleží na jeho vlastním přístupu, rodinném zázemí a samozřejmě také na zájmu a ochotě školy a fungující komunikaci mezi školou, rodiči, žákem i speciálními pedagogickými centry.
Eva Matoušková popisuje několik konkrétních případů, kdy integrace žáka proběhla úspěšně. Ideální postup je ten, kdy se například vedení školy a učitelé jdou podívat na dítě již do mateřské školy a s budoucím prvňáčkem a jeho rodiči se sejdou ještě před zahájením školního roku, aby obě strany věděly, co mohou čekat. V té době již může proběhnout pedagogicko-psychologické vyšetření i vyšetření zraku, pomoci mohou speciálně pedagogická centra.
V dalších fázích se na rovině spolupráce s učiteli a také spolužáky osvědčily integrační schůzky za asistence pracovníků speciálně pedagogického centra, kde si účastníci můžou například pomocí tzv. simulačních brýlí vyzkoušet, do jaké míry a jak kvalitně jejich spolužák s poruchou zraku vidí a co může/nemůže kvůli svému handicapu zvládat.
Studentka Pavlína se zrakovým postižením a její zkušenost s integrací
U vysokoškolačky Pavlíny, která má Stargardtovu chorobu, se na problémy se zrakem přišlo poměrně brzy (5 let). Dívka neviděla na tabuli a drobnější písmo. Posléze se přidala světloplachost, takže se Pavlína musí venku pohybovat ve slunečních brýlích, také došlo k zužování zorného pole. Dnes už vidí jen zbytkem periferního vidění a neobejde se bez bílé hole.
Při rozhodování, na jakou školu Pavlína nastoupí, sehrálo velkou roli to, že se v místě bydliště nenacházela základní škola pro žáky s poruchami zraku. Proto Pavlína nastoupila do speciální základní školy, která byla určena pro žáky s různými druhy postižení. I proto neměla mj. možnost se naučit Braillovo písmo a zároveň získat plnou samostatnost.
Pavlína, která se toužila dále vzdělávat a jít v budoucnu na vysokou školu, se po poradě s rodiči rozhodla přestoupit na soukromé šestileté gymnázium. Třebaže se nová škola k její integraci nestavěla odmítavě, neměla se vzděláváním žáků s poruchami zraku žádnou předchozí zkušenost. Proto byla Pavlína tak trochu „hozena do vody“ a musela se s výukou i učivem poprat sama. Se studiem jí v té době výrazně pomáhali rodiče. Individuální vzdělávací plán měla Pavlína tehdy vypracovaný na základě diagnostiky ve speciálně pedagogickém centru. Co se týče podpůrných opatření, Pavlína měla nárok na prodloužený čas při testech, měla možnost vypracovat testy a zápisy na počítači. Učitelé jí také měli poskytovat konzultace k učivu, které z důvodu zrakového postižení nestihla zaznamenat během hodiny. Tento bod ale Pavlína využívala jen výjimečně – důvodem bylo nadměrné vytížení pedagogů.
Oční choroba se u žačky stále zhoršovala, ale bohužel vlivem nedostatečné míry informovanosti o možnostech podpory u žákyně a rodičů a také vlivem oboustranně váznoucí komunikace rodiny a odborníků nedošlo k přehodnocení uznání nároků na čerpání podpůrného opatření asistenta pedagoga.
Po dvou letech se nakonec Pavlína rozhodla školu změnit. Přešla na soukromé čtyřleté gymnázium, které mělo s integrací handicapovaných žáků již větší zkušenost (u Pavlíny ve třídě byli dva spolužáci s poruchou sluchu). Ve třídě také působil sdílený asistent pedagoga, který měl na starosti podporu více žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Asistent Pavlíně pomáhal mj. se zápisky z předmětů, kde si je nemohla dělat sama (matematika, fyzika ad.). Velkou výhodu pro ni bylo, že v této škole používali ve výuce zcela běžně notebooky a pracovali převážně s elektronickými materiály. Ty již mohla Pavlína snáze zpracovat pomocí kompenzačních pomůcek nebo speciálních programů. Od školy měla také zapůjčený větší monitor, díky němuž se jí snáze četlo během výuky.
Pavlínina celková zkušenost se vzděláváním nebyla bohužel vždy jen pozitivní. Obvykle záleželo na tom kterém učiteli: setkávala se s přehnanou péčí na jedné straně a s nerespektováním jejího handicapu na straně druhé. Setkala se také s podceňováním jejích schopností anebo s předsudky a nedůvěrou ze strany učitelů u zkoušek a testů.
Chybějící informovanost učitelů o obtížích a potřebách těchto žáků od odborníků, žáka i rodičů může představovat překážku pro úspěšnou integraci ve škole. Bez potřebných informací učitelé nemůžou například zohlednit, že se zdravotní stav žáka průběžně zhoršuje a činnosti, které třeba ještě před časem ve výuce zvládal, už nejsou v danou chvíli možné.
Jaké podcasty zatím vyšly?
PODCAST 2. díl: Jak na pedagogickou intervenci po novele Vyhlášky č. 27/2016 Sb.
PODCAST 3.díl: Škola jako nástroj integrace cizinců aneb „umět učit cizince znamená umět učit“
PODCAST 4. díl: Pomohla mi běžná škola
PODCAST 5. díl: I učitel se stále učí, pomáhá mu zpětná vazba od žáků i cesty do zahraničí
PODCAST 6. díl: Můj dobrý výkon přičítali náhodě
PODCAST 7. díl: Co by dobrému asistentovi pedagoga nemělo chybět?
PODCAST 9. díl: Nejčastější chyby ve spolupráci asistenta pedagoga a učitele
PODCAST 10. díl: Panická porucha a studium na střední a vysoké škole
PODCAST 11. díl: Jaké je být rodičem dítěte s nadáním
PODCAST 12. díl: Děti se speciálními vzdělávacími potřebami v mateřské škole
