Jak ve škole hovořit o problematice smrti? Jak pomoci dětem, pokud taková situace nastane u nich doma nebo ve škole? Lze nějak s tímto tématem pracovat v podobě prevence?
V šestnáctém podcastu hovoříme s Terezou Berkovou z Poradny Vigvam o tématu smrti ve škole.
Tereza z Poradny Vigvam se tématu ztráty a smrti věnuje již dlouhá léta. Na poradnu Vigvam se nejčastěji obracejí rodiny a pak i jednotlivci, a to jak děti, tak dospělí, kteří potřebují pomoci v okamžiku, kdy je postihla ztráta blízkého člověka. Často se však na poradnu obracejí i vzdělávací instituce, většinou v případě úmrtí ve škole nebo v rodině některého z dětí. Zde se obvykle jedná o rady, jak v takovém případě postupovat, co přesně říkat, jakým způsobem by měla proběhnout intervence ve třídě, zda jsou na místě úlevy a na jak dlouho apod. Podle Terezy může taková metodika fungovat teprve ve chvíli, kdy je ve třídě vybudovaná atmosféra bezpečí a důvěry a v první řadě otevřený vztah mezi dětmi a učitelem.
Třebaže je smrt téma, které je pro všechny zúčastněné problematické, je to přirozená součást života a děti se s ní mnohdy vyrovnávají lépe než dospělí. Mnohem víc škody napáchá, pokud dospělí budou před dětmi něco tajit, nebudou se vyjadřovat přímo a budou v dětech posilovat vědomí, že se jedná o něco škodlivého a tabuizovaného.
Téma smrti by v ideálním případě mohlo být součástí výuky už od útlého věku. Již kolem 4. až 5. roku věku dítěte je možné v mateřské škole například při vycházce upozornit na mrtvého brouka a s dětmi promluvit o tom, co to znamená či zda se se smrtí již setkaly ve svém okolí. Do 10. až 12. roku děti přejímají vzory a postoje z rodiny, později, u dospívajících se otevírá větší prostor pro sebepojetí a otázky typu „co je po smrti“ apod. Čím méně bude téma tabuizované, tím snazší bude pro rodiče i učitele případný krizový rozhovor s dítětem ve chvíli, kdy se něco přihodí.
Téma smrti je citlivé, a i když o něm učitelé chtějí mluvit, může být někdy těžké vymyslet jak. I z tohoto důvodu Poradna Vigvam připravila tři filmy a na ně navazující metodiku, jejichž pojítkem je téma ztráty. Filmy se zabývají malými životními ztrátami, šikanou a poslední z nich smrtí. Třebaže jsou filmy určené primárně pro 1. a 2. stupeň a byly testovány v rámci pilotního promítání na žácích ze 2. ročníku, je možno je použít i u starších žáků a následná metodika může být upravena podle konkrétní potřeby a situace.
První podnětné ohlasy prokázaly, že žáci na daná témata živě reagují, mnohdy jinak, než dospělí očekávali, ale většinou lépe, už jen proto, že například u tematiky smrti nejsou ještě tolik ovlivněni nejrůznějšími tabu, strachem, předsudky a nejsou tolik svázáni konvencemi.
Tereza říká, že filmy jsou určené výhradně pro preventivní práci, nikoliv pro intervenční. Je důležité s filmy postupovat opatrně, začít od jednodušších, lehčích témat, protože v současné době je velmi snadno možné, aby ve třídě bylo dítě, které ztrátu v podobě smrti v nedávné době zažilo. Téma smrti je proto vhodné do třídy v současné společenské situaci přinášet alespoň po asi půlroce pravidelné školní docházky, protože smrt byla celospolečensky velmi aktuální pro všechny žáky. V případě, že někdo z žáků třídy zažil úmrtí v blízké rodině v nedávné době (tedy zhruba uplynulém roce), je vždy žádoucí téma s žákem a jeho rodinou dopředu probrat a dojednat s nimi, zda je možné se tomuto s třídou věnovat, nebo zda je to pro něj nepředstavitelné.
V případě další budoucí možné vlny pandemie covidu-19 je pak potřeba s tématem smrti pracovat jako s aktuálním tématem a reagovat na to, co se děje – jedná se potom o intervenční, nikoliv preventivní práci.
Web Zapojmevsechny.cz vznikl v rámci projektu Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi (APIV B), který realizuje Národní pedagogický institut České republiky. Projekt je spolufinancován EU.
