Rozdíl mezi virtuálním a fyzickým světem

Typ vzdělávacího programu: Intervize (konzultace)

Vstupní úroveň účastníků: mírně pokročilí, začátečníci, pokročilí

Cíl vzdělávacího programu:

Cílem programu je pomoci učitelům lépe porozumět tomu, jak digitální technologie ovlivňují každodenní fungování žáků, a nabídnout praktické nástroje a přístupy, které mohou pedagogové využít při nastavování pravidel, komunikaci se žáky i při práci s třídním klimatem.

Anotace vzdělávacího programu:

1. Sebereflexe pedagoga v digitálním světě

Účastníci se zamýšlejí nad vlastními návyky v používání digitálních technologií a nad tím, jak jejich osobní přístup ovlivňuje pedagogickou práci a klima třídy. Součástí je reflexe rozdílů mezi zkušeností dospělého a světem žáků.

2. Digitální chování žáků ve školním kontextu

Úvod do pojmu netolismus z pedagogické perspektivy, kde se program zaměřuje na:

· projevy digitálního přetížení, které se mohou promítat do učení, chování a vztahů ve třídě,

· signály, kterých si může učitel v běžné výuce všimnout,

· rozlišení mezi běžným využíváním technologií a situacemi, které vyžadují pedagogickou reakci.

Diskuse vychází ze zkušeností účastníků a je vedena s důrazem na roli učitele, nikoli odbornou diagnostiku.

3. Digitální technologie jako pedagogický nástroj

Důraz je kladen na roli školy a pedagoga při rozvoji digitální gramotnosti žáků. Technologie jsou představeny jako prostředek učení, nikoli jako problém sám o sobě. Účastníci hledají způsoby, jak:

· nastavovat smysluplná pravidla,

· podporovat vyvážené využívání technologií,

· vést žáky k odpovědnosti a seberegulaci.

4. Práce s příběhem ve výuce Metoda dokončování neúplných příběhů jako nástroj rozvoje kritického myšlení a morálního uvažování žáků. Účastníci si vyzkouší:

· tvorbu a práci s otevřenými příběhy z prostředí blízkého žákům,

· pojmenování témat a hledání pedagogicky přiměřených řešení.

5. Sdílení a reflexe příběhů

Prezentace vytvořených příběhů a společná diskuse nad jejich dopady. Pozornost je věnována:

· emocím a perspektivám jednotlivých aktérů,

· vlivu digitálního chování na jedince, vztahy i školní prostředí.

6. Fyzický svět – přínosy pro učení a rozvoj

Společná tvorba myšlenkové mapy zaměřené na přínosy reálného světa pro rozvoj dítěte (pohyb, sociální kontakt, zdraví, emoční prožívání).

7. Virtuální svět – vzdělávací a rozvojový potenciál

Myšlenková mapa pozitiv digitálního prostředí (komunikace, kreativita, přístup k informacím, nové formy učení).

8. Limity fyzického světa

Reflexe bariér a nepohodlí spojených s reálným světem z pohledu žáků (např. náročnost vztahů, nejistota, výkonový tlak).

9. Rizika virtuálního světa

Pedagogická diskuse nad riziky digitálního prostředí, která mohou ovlivňovat školní práci a učení žáků.

10. Hledání rovnováhy mezi světy

Porovnání fyzického a virtuálního světa a hledání rovnováhy jako klíčového pedagogického cíle.

11. Modelové situace z pedagogické praxe

Práce s typickými školními situacemi (např. používání mobilu před spaním, hraní her místo školních povinností, ignorování okolí). Účastníci hledají praktická, pedagogicky realistická řešení. Metoda: situační učení.

12. Závěrečná reflexe a přenos do praxe Shrnutí hlavních poznatků, sdílení zkušeností a formulace konkrétních kroků, které mohou účastníci využít ve své pedagogické praxi.

Území: Praha 3, Praha 9, Praha 8