Inspirativní zdroje pro distanční výuku výtvarné výchovy

Inspirativní zdroje pro distanční výuku výtvarné výchovy

Markéta Pastorová

30. 9. 2020 – Pro inspiraci do výuky Vám nabízíme odkazy na díla několika současných výtvarných umělců, kteří ve své tvorbě uplatňují digitální technologie jako vizuální prostředky pro uchopení tématu i jako vlastní téma.

Očekávané výstupy učení nám dávají základní mantinely, ve kterých se musíme pohybovat, ve všech uměleckých oborech hraje ovšem výraznou roli osobní pojetí obsahu konkrétním učitelem. Zadání pro práci žáků by tak měla především být autorskými lekcemi.

Pokud máme promýšlet tvůrčí činnosti žáků, neobejdeme se bez inspirací. Práce s inspirativními zdroji může být jak odrazovým můstkem pro sledované téma, tak inspirací pro metody a postupy práce i zdroje pro nalézání uměleckých a společenských kontextů k výsledkům vlastní tvorby žáků a k jejich interpretacím.

Přestože jsou všechny tvůrčí činnosti (vnímání, tvorba a interpretace) pro výtvarný obor a kvalitu jeho výuky stejně významné, stále se můžeme setkat s přetrvávajícími stereotypy, kdy je vnímání a interpretaci uměleckých děl věnována jen okrajová pozornost, často pod pomyslným tlakem na množství vlastní produkce žáků, která se pak „vrší“, ale nic moc nikomu nepřináší. Kvalita potřebuje myšlenky a ty zase vyžadují čas. Témata potřebují zrát a k tomu patří to, že se rozhlížíme kolem sebe, hledáme, vybíráme, třídíme, ukládáme. Vnímání uměleckého díla, zabývání se jím, sledování umělecké tvorby vybraných umělců, uměleckých uskupení či určitých období je stejně podstatnou součástí obsahu oboru jako již zmíněná tvorba. Orientace v současném umění navíc umožňuje lépe chápat dobu, ve které žijeme, neboť umění silně reaguje na společenské pohyby i na to, co se může odehrávat v našich myslích, a často události „nasvěcuje“ z jiných a nám nezvyklých úhlů pohledu.

Některé tvůrčí činnosti se během distanční výuky nedají realizovat, pokud nemají být podivnou karikaturou sebe sama. Přesto je možné toto období velmi dobře využít k tomu, abychom společně se žáky objevovali svět umění, vytvářeli si „obrazárnu v hlavě“, přemýšleli o sobě samých, svých preferencích, zájmech a o tom, co odmítáme a proč. Múžeme se více zajímat o výstavy a programy galerií, „brouzdat“ trpělivě světem výtvarného umění tak dlouho, dokud nás něco nezaujme natolik, že zvědavost a touha dovědět se víc nás chytne a už nepustí.

Z důvodů, které jsme uvedli, Vám nabízíme odkazy na díla současných výtvarných umělců, kteří ve své tvorbě uplatňují digitální technologie jako vizuální prostředky pro uchopení tématu i jako vlastní téma. Vybraná díla svým charakterem v různé míře zasahují všechny tři obsahové domény výtvarného oboru – uplatnění subjektivity, rozvíjení smyslové citlivosti, ověřování komunikačních účinků, zdůrazněny jsou možnosti interakce a proces komunikace.

Markéta Baňková

Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, obory grafika a nová média, zabývá se fotografií, filmem, grafikou a interiérovým designem, je průkopnicí NetArtu. Její kniha „Straka v říši entropie“, popularizující fyzikální zákony, získala cenu Magnesia Litera (2011) a stala se bestsellerem. Více ZDE.

Emocionální průvodce New Yorkem, jakýsi předchůdce současného Google Maps Street View, mapující však konkrétní příběhy a atmosféru města.

Fiktivní homepage vznikající v dobách studia na AVU v letech 1997–1999. Multimediální novela je tvořená 42 www stránkami textů, obrazů, animací a zvuků. Reaguje na dobu, kterou autorka intenzivně trávila na chatu a na zkušenost s libovolným výběrem identity, který chat umožňuje.

Martin Kohout

Absolvent Filmové fakulty Akademie múzických umění v Praze (Katedra kamery) a Städelschule ve Frankfurtu (ateliér Simona Starlinga). Jeho multimediální tvorba reaguje na nejrůznější životní situace, na neuchopitelnost současného světa a neschopnost individua se v něm zorientovat. Hlavním tématem je médium internetu a sebereflexe člověka v globální komunikaci, která přináší protichůdné zážitky – sblížení i agresi, sebedůvěru i bezmoc. Laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého. Více ZDE.

Internetový projekt „autoportrétů“ reflektuje samotný akt sledování nekonečné záplavy videí nových současných tvůrců internetu – youtuberů a streamerů.

Video určené přímo pro platformu YouTube využívá vizuální podobu přehrávací lišty a skrz opakované snímání obrazovky a její kopírování do původního videa ji přetváří v samostatné dílo s novým obsahem.

„Videovzpomínka“ na léto, která si pohrává s významem slova sjezd. Poklidnou atmosféru prázdnin narušuje rozčilující pohyb kamery „sjíždějící“ po povrchu všeho, co ji přijde do cesty – skákání, drkotání, přejíždění po různém povrchu a terénu „překlápí“ vizuální podněty do tělesných pocitů. Banalita je zvýrazněna jazykem typickým pro skateová videa. Ale na rozdíl od nich se jedná a promyšlené a vzájemně se podmiňující struktury. Viz též informace o výstavě a záměru autora.

Pavla Sceranková

Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, od roku 2015 vede společně s Dušanem Zahoranským Ateliér intermediální tvorby. Ve své tvorbě vychází z běžných věcí a událostí, změnou měřítka, materiálu a konstrukci je posouvá do nových kontextů. Držitelka Ceny Václava Chada (5. Zlínský salon mladých) a ceny rektora AVU. Více ZDE a ZDE.

Spojením reálného objektu a jeho animovaného ekvivalentu promítaného na strop místnosti autorka zachycuje jeden svůj konkrétní sen, který pro ni znamenal silný podnět hodný vyjádření. Objekt abstraktních tvarů, jehož se může návštěvník dotknout, vyvolává svým labilním pohybem silný emocionální stav ohrožení.

Animovaná rekonstrukce smyšlených příběhů autentických postaviček vyobrazených na hrnku, který představuje pro autorku klíč k jejím dětským zasutým vzpomínkám.

 

Mohlo by Vás zajímat

Dokumentární cyklus Průvodce výtvarným územím, 2020

Publicista a kurátor Ondřej Horák sleduje proces vzniku uměleckého díla od počátků až po výslednou instalaci u významných současných českých výtvarných umělců (Krištof Kintera, Kateřina Šedá, Jiří Příhoda, Vendula Chalánková, Jiří Franta a David Böhm, Pavla Sceranková a Dušan Zahoranský). S dokumenty je vhodné pracovat zhruba od 4. třídy ZŠ až po střední školy. Bude záležet na každém pedagogovi, jaké podněty ke sledování a reflexi žákům zadá, jak si budou následně žáci své postřehy a interpretace vzájemně sdělovat a zejména jaké impulzy pro svoji tvorbu či další uvažování o výtvarném umění si z dokumentů odnesou.